Historie lepící pásky
Dnešní článek bude opět ve znamení překvapení a mini kvízů. Jak již název napovídá, budeme se bavit o lepící pásce, která má vlastně dvojí historii. Jednu civilní a druhou vojenskou. Hned na začátek malá otázka k největšímu propagátorovi lepící pásky MacGyverovi. Víte, jak se jmenoval celým jménem? Angus ‚Mac' MacGyver.
A jak tedy vznikla lepící páska? Civilní historie začíná ve 20. letech minulého století, kdy si řidiči ve Spojených státech oblíbili auta vyvedená ve dvou barevných odstínech. To byl ale problém pro servisy, kde se nedařilo čistě oddělit dvě barevné plochy. Nic nepomáhalo. Ani oleje, pryskyřice, různá lepidla atd.. Řešení problému se nejlépe zhostil třiadvacetiletý zaměstnanec podniku vyrábějícího smirkový papír Richard Drew, který po řadě experimentů v roce 1925 přinesl hotovou papírovou pásku, na jejíž jednu stranu nanesl nový typ lepidla. Vše fungovalo, vše bylo zkrátka tak akorát.
Vše by vlastně fungovalo dál, kdyby nezačala druhá světová válka. A nyní začíná vojenská historie lepící pásky. Jistá Vesta Oral Stoudt pracující v továrně Green River Ordnance Plant v Amboy, Illinois, kde se balili krabice s municí, velmi rychle zjistila, že stávající postup pečetění je zcela nevyhovující a neumožňuje vojákům rychlé otevření a použití obsahu. Problém byl ve složitém postupu, kde docházelo zalepení papírovou páskou s poutkem na otevření. Dělníci pak celou krabici namočili do vosku, aby byla vodotěsná. Ale papírová páska byla velmi tenká a poutka se často odtrhla, takže vojáci se pod palbou zběsile pokoušeli krabici otevřít.
Jejím řešením bylo použít pouze silnou látkovou a vodotěsnou pásku s poutkem. I přesto, že nápad představila nadřízeným a řadě vládních inspektorů, kteří jí pochválili, nikdy nedošlo na samotnou realizaci. A to vše do 10. února 1943, kdy napsala osobní dopis prezidentu Franklinu D. Rooseveltovi, v němž vysvětlila problém a nabídla řešení. Ten neváhal a ihned jednal, kdy prosadil tento nápad k okamžité realizaci. Oddělení pro vyzbrojování pověřilo společnost Revolite Corporation k vytvoření požadovaného produktu.
Za svůj nápad, a vytrvalost na něm, obdržela Vesta Oral Stoudt Chicago Tribune 's War Worker Award. Páska „Duct tape“, jak se jí říká, zažila ještě své období slávy při letu do vesmíru, kdy velmi pomohla posádce Apolla 13, která byla donucena, po poškození servisního modulu, se přesunout do lunárního modulu. Ten byl ovšem určen pouze pro 2 osoby nikoliv pro celou posádku. Filtry oxidu uhličitého nezvládaly situaci. Produkci CO2 celé posádky by zvládly filtry velitelského modulu. Ty byly ovšem čtvercového tvaru a nepasovaly do kulatých slotů v lunárním modulu. A tady přišla na scénu páska "Duct tape", která pomohla s kompatibilitou.
Líbil se vám dnešní článek? Máte pro nás nějaký tip, návrh na zkvalitnění obsahu tohoto webu? Máte pro nás návrh na spolupráci, rozhovor atd.? Budeme určitě rádi za vaši zpětnou vazbu, která nás posouvá dál. Napsat nám můžete na: spojar@army.cz
