Spojaři se loučí s plk. Ing. Ludvíkem Bílským CSc.
„Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.“ Tomáš G. Masaryk
Dnes se s námi ve věku dožitých 73 let navždy loučí náš kolega, přítel, ale především člověk ve všech svých aspektech, Ludvík Bílský. Základní devítiletou školu i Střední všeobecně vzdělávací školu ukončil v obci Valašské Klobouky. Následně se stal posluchačem spojovacího oboru Fakulty inženýrské pozemních vojsk na Vojenské akademii v Brně. Svoji vojenskou kariéru započal v roce 1968, když byl v roce 1973 povýšen do své první důstojnické hodnosti poručík. Jeho kariéra dále vedla přes pozice velitel radioreleové roty, náčelník štábu kabelosměrového praporu, velitel kabelosměrového praporu, zástupce velitele spojovací brigády dálkových spojů, náčelník oddělení operačně taktických systémů, náčelník odboru velení, řízení a spojení Velitelství pozemního vojska Generálního štábu AČR.
Dnes v Lipníku n. Bečvou odchází na cestu bez návratu jeden z nás. Loučíme se s ním s úctou, pokorou a všemi vojenskými poctami, které mu právem náleží. Neumře nikdy, kdo byl milován, nebude nikdy zapomenut, kdo naplnil svůj život prací, neb ta zde navždy zůstává. Spojovací vojsko ti děkuje.