Proč nosí muži modrou a ženy růžovou barvu?

Je skutečně barvou pro chlapce modrá a pro dívky růžová? Bylo tomu tak vždy? Na to vám odpoví dnešní článek. 

Ve Francii bylo zcela běžně doporučováno, aby si muži oblékali růžovou barvu, ba dokonce například Xavier de Maistre šel v roce 1794 ještě dále a nabádal k bílé a růžové výmalbě pokojů. Růžová barva byla chápána jako odstín červené a jako taková byla považována za silnou a rozhodnou barvu. Na druhou stranu velmi paradoxně byla barva modrá pro svoji jemnost doporučována ženám. Proto velmi často můžeme na zámcích nalézt modré salonky určené výhradně pro dámy.

Kdo by si pomyslel, že tato doporučení jsou „pravěk“, opět se velice mýlí. Ještě v roce 1927 jsou v časopise Time vytištěny grafiky, které upozorňují na vhodné barvy podle pohlaví. Doporučení znělo jasně: Chlapce do růžové, dívky do modré. V této době je ještě pořád růžová považována za velmi mužskou barvu a to dokonce do té míry, že je stejně oblíbená u nejrůznějších rváčů, grázlíků a šíbrů jako dnes černá.

K výměně preferovaných barev pozvolně dochází až ve čtyřicátých letech dvacátého století v souvislosti se sílícím osvobozeneckým hnutím žen a glorifikací armády po druhé světové válce, zejména pak námořnictva, pro kterou je modrá barva typická. Konečná proměna je dokonána teprve v sedmdesátých letech dvacátého století. 

Když se však ještě trochu vrátíme, dnes bychom se tomu smáli, ale ještě na začátku minulého století bylo zcela běžné, že chlapci v dětském věku nosili bílé košile a to stejné jako dívky. Tento oděv byl velmi praktický po všech stránkách. Byl universální, levný, a i když děti rostly, dlouho vydržel. Barevné oděvy se nosily pouze pro slavnostní příležitosti a barevné kombinace nebyli ustálené. To se ovšem nelíbilo obchodníkům. Bílá pro všechny? Když má rodina více dětí, tak přirozeně statisticky bude mít dívky i chlapce. A aby po sobě dědily bílé košile není z hlediska spotřeby zajímavé. Proto se s příchodem pokroku začali vytvářet barevné asociace. Když jste měli chlapečka, museli jste nakoupit vše v jedné barvě. Když holčičku, tak v druhé. Uměle vytvořený předsudek s velikým obchodním potenciálem. 

Zcela nepopiratelný vliv armády tak byl jednou z hlavních komunikačních strategií k obratu o sto osmdesát stupňů, vedoucích k dnes respektovanému standardu, kdy modrá barva patří neodmyslitelně chlapcům a růžová ženám. Po dnešním článku však budete vědět, že tomu tak nebývalo vždy a obraz s Ježíšem Kristem oblékajícím růžové roucho je něco zcela přirozeného, naopak v místě a čase považováno za dominantně mužský znak. 

Líbil se vám dnešní článek? Máte pro nás nějaký tip, návrh na zkvalitnění obsahu tohoto webu? Máte pro nás návrh na spolupráci, rozhovor atd.? Budeme určitě rádi za vaši zpětnou vazbu, která nás posouvá dál. Napsat nám můžete na: spojar@army.cz